Začněme tím, jaké měly děti představy o vlastnostech takového „ideálního táty“? Supertáta by měl mít vysoké IQ, výbornou paměť, měl by být tolerantní, empatický i moudrý, se schopnostmi projevovat upřímně lásku a cit. Mladí respondenti nezapomněli zmínit trpělivost a smysl pro humor. Oceňují, je-li táta šikovný a pilný. Potomci jsou ochotni akceptovat přísnost, nejlépe kompenzovanou o obětavost a starostlivost.

Dotazované děti ukázaly, že už dávno nemají naivní představy a např. uvedly: „Myšlenku ideálního tatínka bych opustil a soustředil se na ty dobré tatínky,“ nebo napsaly: „Ideální tatínek není, a jestli, tak ne na dlouho. Má i špatné vlastnosti, ale díky nim je s ním legrace.“ Studenti oceňovali, když tátové umí přiznat chybu, posiluje to jejich důvěru k němu. Citlivě vnímají, když se jejich tatínek více věnuje práci a méně tráví času s dětmi. Jsou ochotny přijímat jeho přísnost a hranice, vidí-li, že spolu s rodinou tráví čas. Za nejpopulárnější otázky svých tatínků považují: „Tak jak bylo? Jak se máte?“

Objevila se i výborná teorie: “Tatínkovství je povolání. Šéfem tatínka - zaměstnance - je dítě… a jeho kolegyní v zaměstnání je maminka.“ Ale to není všechno. „Jejich šéf je produktem jejich lásky.“ Zaměstnanci mají různé úkoly a role. „Při složitém rozhodování rodinných problémů dává maminka spíš na city. To tatínek situaci analyzuje a propočítává.“ Jiný mladý respondent napsal: „Rodič, otec a tatínek jsou pro mě úplně rozdílné pojmy. Rodič je každý muž, který zplodil dítě. Otec je ten, který buď na dítě přispívá a občas ho vídá, nebo jenom platí alimenty a dítě ho nezajímá nebo ho jenom vychovává a nechová k němu žádné větší city. Ale tatínek, to je ten, který má dítě rád, ono má rádo jeho, učí ho, jezdí s ním na výlety a čte mu před spaním pohádky.“ Studentka napsala velmi hezký postřeh: „Můj tatínek chtěl být jako malý popelářem, a teď je akademický malíř. Sny se trochu liší od reality. V tom by měl tatínek své děti podpořit a dodat jim sílu se svému snu věnovat.“

Chcete, tátové, ještě další rady? Děti Vám vzkazují:

1) Jít příkladem, důsledně, „Nikdy neříkejte svému dítěti, že má příšerné známky, pokud jste na tom dříve byli stejně.“
2) Starat se o dítě „alespoň polovinu času, který mu jeho rodiče věnují, minimálně třetinu.“
3) Nerozmazlovat dítě a „nedávat mu všechno, co chce“, ale nebýt zase moc přísný.
4) Mít důvěru dítěte: „nelhat mu, neprozrazovat jeho tajemství a hlavně - plnit sliby.“

5) Zkuste potomkovi „alespoň jednou týdně udělat něčím radost.“

6) Ani v legraci byste se neměli svému dítěti vysmívat.

7) Schopnost „přiznat chybu“ Vaši autoritu jen zvýší.

7) „Ochotně odpovídejte na všechno, na co se vás dítě zeptá.“

8) „Chválit, chválit, chválit. Chvalte dítě ve všem, co dělá, a jestli něco dělá špatně, pomozte mu a nakonec řekněte například: Jé, tys to ale hezky postavil/a..“

Tak co Vy na to? Tátové, nemějte obavy, vaše děti poznají, že je rozdíl mezi ideálním supertátou a tím tátou, kterého mají doma. Chtějí reálného člověka, se kterým se budou cítit dobře a bezpečně, nad drobnými klopýtnutími dovedou mávnout rukou. Nashledanou příště:-)

Text vznikl upravením článku Martina Járy „Táto, buď normální“ z www.ilom.cz

(tš)